Pochybné radiokarbonové datování z dřevěného uhlí uvízlého ve strusce

pět tisíc let železářské výroby ve Wetzlar-Dalheim?

Abstrakt

V průběhu let 2006 až 2012 byla v údolí řeky Lahn ve Wetzlar-Dalheimu ve středním Německu odkryta lokalita s doklady výroby železa z doby římské. Výrobní jednotka sestávala z velké dílenské jámy obdélníkového půdorysu se třinácti pecemi se zahloubenou nístějí, dvěma odpadními haldami a malou polozemnicí. Stratigrafická posloupnost spolu s hojně přítomnou keramikou a drobnými nálezy umožňují datovat krátkodobou výrobní činnosti do zhruba 3. čtvrtiny 1. stol. n. l. Jelikož první série radiokarbonových měření
provedená na kouscích dřevěného uhlí, které uvízlo ve strusce, vymezila ohromující časový úsek od doby železné až po neolit, byla provedena druhá datovací série. Tentokrát byly analyzovány výlučně vzorky dřevěného uhlí, které byly odebrány z nístějí pecí. Výsledné datování vykazovalo shodu s datováním archeologickým. Vzhledem k tomu, že kontaminaci po exkavaci můžeme vyloučit, je zřejmé, že obsah ¹⁴C ve vzorcích dřevěného uhlí musel být změněn už při výrobním procesu v průběhu starověku. Široký a nekonzistentní časový interval naznačuje, že fosilní uhlík vstupuje do metalurgického systému v peci nekontrolovaně. Pozorovaný fenomén má velký dopad na další lokality s doklady metalurgických aktivit, při kterých vysokoteplotní procesy probíhaly za silně redukčních podmínek. Vzorky dřevěného uhlí z takových lokalit, zejména pak uhlíků ze strusek, mohou být kontaminovány nepředvídatelným způsobem a zapříčinit zdánlivě starší datování. První přezkoumání dříve publikovaných datových řad vyzývá k přehodnocení spolehlivosti údajů z radiokarbonového datování metalurgických strusek.